Vedle svých úspěšných a známých závodních aut značka Abarth vyráběla i množství pokojnějších a elegantních grand tourů, které vycházely ze základních modelů. Byly designově a výkonnostně upravené tak, aby víc odpovídaly představě italských inženýrů o tom, jak má vypadal správný automobil kategorie GT.

V roce 1959 se Carlo Abarth rozhodl přinést na trh modelovou řadu velkých cestovních aut, která byla elegantní a útulná, zároveň ale nabízela typický vysoký výkon vozidel Abarth. Projekt vyvrcholil modelem Abarth 2400 Coupé Allemano, posledním vývojovým stádiem vlajkové lodě Fiatu, modelu 2100/2300. Škála elegantních vozidel Abarth se skládala ze tří modelů: 850 Coupé Scorpio, 850 Spider Riviera a 2200 Coupé a Cabriolet. Mechanickým základem pro tato auta byl šestiválcový Fiat 2100, ale návrh speciální karoserie dostal na starost Giovanni Michelotti a výrobu zabezpečovalo studio Allemano.

V roce 1961 představil Fiat svojí novou vlajkovou loď, sedan 2300, a Abarth ho použil jako základ pro další vylepšování, jehož výsledkem měla být vozidla GT. Objem řadového šestiválce byl zvětšený tak, aby dokázal vyprodukovat 142 koní při 5800 ot./min. Tento úctyhodný výkon byl dosáhnutý díky použití lehčích pístů, třech dvojitých karburátorů Weber a kompletně přepracovaného výfukového systému s charakteristickou dvojitou koncovkou Abarth. Abarth 2400 Coupé Allemano je autentická rarita, jíž bylo vyrobeno jen několik málo kusů. Toto auto bylo srdeční záležitostí Carla Abartha, protože si udržovalo svoje schopnosti pro každodenní použití, podobně jako předtím model 2200 Coupé.

Nový tvar těla byl evolucí předcházejících projektů a designerských experimentálních studií a vycházel ze směsi dvou stylů navrhnutých pro Abarth konstruktéry karosérií Eziem Ellenem a Serafinem Allemanem. Pro poslední verzi 2400 Coupé si Carlo Abarth vybral design zadní strany auta od Ellena a design předku od společnosti Allemano, která byla též pověřena montáží vozidla až do ukončení výroby v roce 1962. Není přesně známé, kolik kusů této verze bylo vyrobeno, ale pravděpodobně to bylo jen několik desítek.

Co však víme s jistotou je fakt, že Carlo Abarth měl jeden kus pro sebe. Používal ho na každodenní docházení do práce a též na výlety do rodného Rakouska s třetí manželkou Anneliese, jak dokumentují fotografie z tohoto období. Jeho lásku k vozidlu podtrhuje fakt, že Abarth se v roce 1964 rozhodl svoje auto vystavit na ženevském autosalonu, přestože v té době uběhly už dva roky od ukončení výroby.